Meant to be together | 8. kapitola

20. prosince 2014 v 17:17 | Forceen |  Meant to be together

Title: Meant to be together
By: Forceen
8. kapitola



Zastavili se až u dveří jakéhosi kostela, nebo něčeho podobného, na prostranství, které by se dalo označit za náměstí. Rozmlouvali co dál. V přístavu nepotkali živou duši, i když pravděpodobně zrovna díky moři město žilo. Dále ve městě také nikdo nebyl, ale měli podezření, že se všichni schovávají doma. Nemohli však jen tak vtrhnout někomu domů, co by stalo, kdyby vyvolali poplach? Navíc by to bylo velmi hrubé, pokud by tam doopravdy někdo byl.
"Nechceš jít sem a hlídat… třeba?" ozval se Edmund na celé náměstí. Lucie, Chimney a Kaspian sebou trhli a překvapeně a trochu popuzeně na něj koukli, proč dělá takový hluk. Volal na Eustáce, který se zdržoval na kraji náměstí a něco si prohlížel svým typickým Eustácovským stylem.
"Ó, ano. To je výborný nápad. Je velice… logický," odpověděl mu Eustác s hlasem staženým strachy a ihned běžel k ostatním. Běžel je možná silné slovo, spíš tak zvláštně popoběhl. Zněl nervózně a i tak vypadal. Chim pochybovala, že on jako hlídka jim k něčemu bude, ale nic nenamítala. Třeba pokud se k němu budou chovat jako k sobě rovnému, začne se chovat lépe. Musela se nevěřícně usmát. Ten kluk byl snad šílený. Říkal nesmysly, i když zároveň smysl dávaly. Zavrtěla hlavou a chtěla vejít za Luckou do kostela, když v tom se Kaspian obrátil. V mžiku měla připravený šíp, tětivu nataženou až ke rtům, ale Kaspian jen nabízel Eustácovi dýku. Za sebou slyšela, jak Lucka povytáhla meč z pochvy. Kaspian po ní hodil popuzený pohled, ale ona jen pokrčila rameny a otráveně zavrtěla hlavou. To on se šíleně rychle otočil, nebyla to její chyba. Naopak, měl by být rád, že je tak rychlá, ať si nestěžuje. Zase luk sklopila a chystala se vejít, ale Eustác se znovu rozhodl pobavit ostatní na svůj účet.
"Bez obav, to zvládnu," řekl hlasem, kterým přesvědčoval spíše sám sebe, než ostatní, navíc společně s jeho vystupováním to bylo více než komické. Až na to, že nebyli v situaci, kdy byl na místě smích. Znovu zavrtěla hlavou nad Eustácovo nevědomostí a konečně vkročila do kostela. Po stranách byly sochy jakoby shrbených králů. Na stropě visely zvony a provazy, díky nimž se zvony uváděly do pohybu. Vypadalo to velice ponuře a špinavě, jako kdyby se všude válel prach a špína všech uplynulých století a ti shrbení králové tomu místu na optimismu moc nepřidávali.
Přišli blíže k pultu, který dominoval celé místnosti i přesto, jak byl malý. Bylo na něm pár svíček, lahvička inkoustu, tupý husí brk na psaní a velká kniha, která zabírala většinu místa na maličkém pultíku.
"Co to je? Proč jsou ta jména škrtnutá?" přerušila ticho Lucinka dotazem, který všem zněl v hlavách.
"Nevím," odpověděl jí Edmund zamračeně a přejel po knize prsty, jako kdyby tím mohl zjistit, proč, co, a jak.
"Vypadá to jako nějaká daň," koukla na zápisky Chimney a také nevěděla, co si o tom má myslet. Že by někdo byl tak krutý a zabíjel lidi, protože nemohli zaplatit daně? Co v tom vězí?
"Otrokáři," ozval se Kaspian s obočím zamyšleně staženým; moc se mu to nelíbilo. Otrokářství bylo zakázané. Jestli to tu mají pod palcem otrokáři, není divu, že se nikde na ostrově nebo poblíž netřepotá Narnijská vlajka.
Sotva to dořekl, ozvalo se dunění zvonů a ryk osob spouštějících se po lanech. Kaspian, Edmund i Lucka už měli vytáhlé meče, a během chvíle se každý s někým bil.
Chimney ukázala svůj střelecký um na pár těch zlotřilcích, kteří se právě spouštěli po laně, ale pak také musela vytáhnout zbraň rytířů a bránit se při boji zblízka. Naštěstí jí to s mečem docela šlo, bohužel ale ne tolik, jako s lukem.
V uších jim zazněl řev vyděšeného dítěte. Všichni strnuli a ihned se podívali směrem, odkud řev vyšel. Stál tam muž a držel Eustáce a dýku, která byla přitisknutá na Eustácův krk.
"Zahoďte zbraně, jestli nechcete, aby tendle zařval jak holka," vyzval je slizkým hlasem.
"Jako holka?!" rozčílil se Eustác, ale než stihl říct něco dalšího, dýky se mu zabořila do krku trochu víc a tak vyděšeně zmlknul. Kaspian, Edmund, Lucka a Chim si vyměnili pohledy. Ten muž rozhodně nemluví na prázdno. Byl by schopný ho zabít.
Kaspian s Edmundem opatrně položili meč na zem, Chimnallary položila jak meč, tak luk se šípy v toulci a Lucinka meč na zem vztekle odhodila. Chim na ni varovně koukla. Musí být opatrní, nechtějí, aby někdo z nich zemřel. Navíc tím, že mrskne mečem o zem, nikomu nepomůže.
Sotva položili zbraně, pár těch chlapů jim zkroutilo ruce za zády a muž pustil Eustáce, který rychle pochopil, že Eustác pro něj rozhodně není velkou hrozbou.
"Tyhle tři, na trh," ukázal prstem na Chim, Eustáce a Lucku, "ty dva do žaláře," ukázal na Kaspiana a Edmunda.
"Ty drzá kryso! Víš, kdo já jsem? Já jsem tvůj král!" zařval na otrokáře Kaspian a snažil se svým žalářníkům vytrhnout. Muži ale drželi pevně a pustit ho rozhodně nehodlali. Otrokář se lehce, ale dost pobaveně usmál. Očividně mu bylo jedno, jestli je to král, nebo nějaký vesničan. Od teď to byl jeho majetek a on si s ním mohl dělat, co chtěl.
"Edmunde, Edmunde!" křičela Lucinka a snažila se vytrhnout muži, který ji držel, ale pokud muži udrželi Kaspiana, rozhodně nepustí malou holku. Lucka ale byla zrovna holka, která by se nechala odvléct jen tak bez odporu.
"Lucko! Nechte toho! Lucko!" Edmund křičel zpět na Lucku a na muže, kteří je všechny drželi a každého táhli jiným směrem. Muž trhl s Edmundem, aby se pohnul a pro jistotu ho ještě nakopnul, aby se nesnažil moc utíkat.
"Kaspiane!" křikla Chim na Kaspiana a v tu chvíli se jí v očích zračila beznaděj.
"Chim! Nesahejte na ní! Nechte ji být! Chim!" snažil se mužům vytrhnout, jenže ti ho měli tak akorát dost a vytáhli dýku.
"Ne!" ozvala se Chim vyděšeně, nemůžou ho přece jen tak podříznout jako nějaké prase na vesnické tancovačce! Ke Kaspianovu štěstí ho ale nechtěli zabít. Jeden z mužů ho jílcem udeřil do hlavy, takže se Kaspian bezvládně skácel k zemi.
"Kaspiane!" zaječela Chim a v šoku na jeho ochablé tělo zírala. To ne. To přece nesmí!
"Edmunde!" křikla na jediného člověka, na kterého teď mohla něco křičet. Lucka křičení vzdala a Eustác ani nezačal, na to byl moc vyděšený. Edmund jí jen oplatil bezradný pohled. V tuhle chvíli se nedalo nic dělat a on sám ránu do hlavy nechtěl.
Každopádně sotva ji vyvlekli ven, její mozek už pracoval na plné obrátky. Nebude jen tak nečinně sedět a čekat na Driniana až do rána. Ona se odtud dostane a přivede Driniana dřív.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama